První dny v USA

1. february 2018 at 17:19 | Cyberr Tek |  Au-Pair USA
Ano, omlouvám se, konečně jsem tady.
Ani nevíte, jak dlouho se přemlouvám to napsat.

Začněme tedy s odjezdem.. Mohla jsem mít kufr s 23 kg a příruční s 8 kg. Opravdu jsem nedokázala nabalit míň věcí. Už jsem vytahovala i to, bez čeho nejspíš přežiju a pořád jsem nebyla pod maximem. Měla jsem asi půl kila navíc u obou. Byla jsem připravená na placení, protože jsem slyšela, že do USA se opravdu hodně platí za nadbytečná kila.
Díky bohu, že jsem nic neplatila, normálně mi to prošlo.
Do Prahy nakonec se mnou jela mamka a čekala tam s rádostí 10 hodin než jsem šla na check-in. Já jsem vyplňovala nějaké testy a sešity, které musely být hotové před příjezdem do NYC. Lepší čas jsem si vybrat nemohla, všechno dělám na poslední chvíli, haha. Občas jsme spaly, ale bylo to složité, protože zrovna v ten den byl na letišti požární trénink, takže nám tam asi 5 hodin s přestávkami houkala siréna.
Nejhorší pro mě bylo, když už nastal čas check-inu - musela jsem jít k už dovnitř. Objala jsem mamku a šla s příruční taškou tím labirintem k rentgenu. Pokukovala jsem po mamce a obě jsem se na sebe se slzami smály. Byl to hnusný pocit. Myšlenky vedly jen k představě, že svou mamkou neuvidím pěkně dlouho..

Letadlo mi odlétalo 6:50 ráno do Frankfurtu. Celou hodinu a půl jsem prospala, ale s velmi nečekanou náhodou jsem se probudila uprostřed letu, když rozdávali cookies.. veliká náhoda.
Ve Frankfurtu jsem procházela pásovými a vízovými kontrolami a nakonec se dostala po 30 minutách k bráně, odkud to odlétalo na JFK. Tam jsem se setkala s další au-pair z Barcelony, která letěla stejným letadlem, tak jsme si už předem rezervovaly místa vedle sebe. Německá letecká společnost Lufthansa, která mě provázela cestou už z Prahy, nás obsluhovala i do USA. Měkké sedačky se zabudovanými tablety. Úžasné. Hned jsem si zvykla. Nedokážu přesně říct, kolik hodin jsme letěli, protože jsme odlétali později, ale přiletěli dřív než bylo naplánované.. a ještě 6 hodin časový posun. Mohlo to být tak 12 hodin? Viděla jsem dva filmy - The Hitman's Bodyguard a The Dark Tower. Obě totální voloviny. Hodně jsem hrála solitaire a taky jsem i spinkala. V ceně bylo jídlo, výběr ze dvou - pasta nebo kuře; + dezert a pečivo s máslem?
Letadlo přistálo na JFK kolem 13h, ale... to nejhorší teprve nastalo - kontrola víz. Když jsem se koukla na čas úplně u vchodu. Bylo něco kolem 16:30. Ano, tak dlouho jsme buď čekali v řadě nebo procházeli nekonečnými chodbami k dalším zástupům lidí. Kontrola se třídila na dvě skupiny - američani a neameričani (těch mohlo být tak čtyřikrát tolik a s přístáváním letadel se řada prodlužovala).
Řada vedla jako labyrint k pěti budkám, kde jste jen ukázali pas, vízum popř. ESTU a odpověděli na pár jednoduchých otázek - Co tu budete dělat, kde budete bydlet a kdy plánujete odletět. Pak se zkontrolovaly otisky prstů a šlo se pro zavazadla, která tam určitě tak 2 hodiny jen tak stála.
Z letiště jsme si objednali SuperShuttle až k našemu hotelu v centru Manhattanu. Luxusní hotel Homewood Suites. Od 9. (úterý) do 12.1. (pátek) to byl náš prozatimní domov. Pro všechny au-pair v programu InterExchange z celého světa, kteří měli naplánovaný odlet na začátku ledna. Bylo nás asi koelm 42 z toho 7 kluků. Bylo tam hodně au-pair z Jižní Afriky, Francie, Brazílie, ale taky pár z Columbie, Japonska, Španělska, Holandska, jedna z Anglie a se mnou ještě jedna z Česka. Nejvíce jsem se asi bavila s holkama z Jižní Afriky, protože byly neuvěřitelně vtipné.

ŠKOLENÍ V NYC
 

Au-Pair USA (před odjezdem)

24. december 2017 at 14:10 | Cyberr Tek
Tentokrát to nebudu rozepisovat, jak v mém článku na vyřizování Au-Pair v Irsku. Většinu užitečných informací tam najdete a jsou po stránce vyřizování úplně stejné.

Opět jsem si vybrala STUDENT AGENCY, protože se mi osvědčila a navíc mi mohla potvrdit mou účast na programu aupair v Irsku. Ale teď, po tom všem, čím jsem si prošla během matchingu, bych šla asi do Cultural Care, ale nelituji svého rozhodnutí u SA.
Slečna v Olomouci mi neskutečně pomohla při dokládání referencí a já jsem díky ní neztrácela naději. Jsem ji neskutečně vděčná.

PROBLÉMY PŘI VYŘIZOVÁNÍ

Tohle bych asi měla ujasnit hned na začátku. Když jsem se hlásila do programu au-pair úplně poprvé, chtěla jsem samozřejmě do USA. Nemohla jsem jet, protože chtěli dokončené středoškolské studium, což jsem neměla, byla jsem teprve v druháku. A druhá podmínka v té době byla, že jsem musela mít už nějaké zkušenosti z jakéhokoli jiného au-pair programu. Teď tahle podmínka nikde není, takže je vše jednodušší. Každopádně jsem jela do Irska hlavně kvůli tomuto důvodu, abych nabrala au-pair zkušenosti. V Irsku jsem si to samozřejmě užila, ale bylo mi 18 a ani teď, po třech letech, se necítím dost dospělá. Dokážu se postarat o starší dítě, udělat většinu jídel i složitější podle receptu, dokážu cestovat sama a najít si informace na internetu, ale nejsem matka a ani některé matky v téhle době nejsou úplně dospělé.
Kam tím mířím? Potřebovala jsem rodinu, která mě veme, jaká jsem a bude se ke mě chovat jako ke členu rodiny, protože jsem po 3 měsících v Irsku zjistila, že to hodně potřebuji. Potřebuji kolem sebe lidi, smích a komunikaci se staršími lidmi než jsou děti, o které se starám. Tohle jsem v Irsku neměla tak často, jak bych chtěla. Pořád beru Irsko jako zkušenost a rozhodně bych své rozhodnutí neměnila, ani kdybych mohla. Naučila jsem se tam plno užitečných věcí o dětech.
Díky pomoci své koordinátorky v Olomouci a plno přátel okolo mě a mé rodiny, jsem se dostala do matchingu v programu au-pair USA. Ještě před tím jsem dostala na výběr dvě au-pair agentury - Aupair Care a InterExchange. Nehledala jsem žádné recenze, ani jsem neznala nikoho, kdo jednu z nich zkusil, tak jsem šla do InterExchange, protože měla "training program" v New Yorku, za to Aupair Care v New Jersey. Ne že bych chtěla být nějak moc blízko NYC, ale vyrostla jsem na seriálech jako FRIENDS, HIMYM a Sex and the City.. ve většině tam neměli dobrý vztah s NJ.. Jo.. to je ten trapný důvod, haha.

"MATCHING" PROCES


Tajemství

2. september 2017 at 23:42 | Cyberr Tek |  Secret Diary

Někdy se neznám. Někdy se nechápu. Někdy nevím, proč jsem taková, jaká jsem. Někdy neumím vysvětlit svá rozhodnutí a ano, cítím se kvůli tomu všemu trapně.

Rozhodla jsem se k tomuto článku hlavně kvůli tomu, že mi opět chybí člověk, kterému bych to vysvětlila a necítila se, že mluvím hodně, nebo, že ho to nezajímá. Občas mám pocit, že potřebuji psychologa, haha. Když jsem byla nová v práci, pár lidí zajímal můj vzhled - tunely, plugy, tetování, vlasy a další má rozhodnutí do budoucna - že se nechci zatím usazovat a chci procestovat nezávisle svět s mými nejbližšími. Hmm.. ano.
Věřte nebo ne.. nedokázala jsem vysvětlit svůj vzhled. Nedokážu popsat slovo "normální", takže tomu říkejme "mé staré já". Když jsem byla ještě mé staré já, vypadala jsem jinak. Vlasy přírodní vlnité po ramena, nezajímavá tvář, oblečení jak z reklamy na sýr a naprosto.. normální, obyčejná, tuctová. Nevím, kdy byl ten zlom.. nevím, jak nastal, proč a kdy (jestli vůbec) skončil. Tyhle věci nevím a lidi se mě zrovna na tyhle otázky ptají.

Proč sis ostříhala vlasy? Proč sis je nabarvila na modro? Proč sis takhle zničila kůži tetováním? Co ta tetování znamenají? Proč máš díry v uších? Víš, že to nesroste? Víš, jak budeš vypadat ve stáří? Víš o tom, že je dokázáno, že to kluky nepřitahuje? Proč ses rozhodla být veganem?

Nevíte, jak trapné je občas na nějakou otázku odpovědět slovem "nevím". Buď si to nepamatuji, nebo je to na dlouhé vysvětlování, které byste nejspíš nemuseli ani pochopit, nebo to opravdu nevím. Může se stát, že na něco odpovědět nechci, ale to není tento případ.

UMĚNÍ MLČET

 


Tentokrát do Slovinska

10. august 2017 at 12:50 | Cyberr Tek |  Secret Diary

Ahoj.
Mám zase chvilku čas, tak proč nenapsat o mém dalším zážitku s Laynem. O téhle cestovce jsem už celkem psala a, i když nerada, musím vás přesměrovat na tenhle článek, pokud o ni nevíte. Rychle pročtěte první věty a pak se vraťte sem, prosím.

I když mám pocit, že tohle někdo bude číst, nemůžu jen tak přestat psát a zveřejňovat, co si myslím a co cítím. Nechci to psát ručně, protože bych si připadala introvertní a myslím, že i vnitru trochu chci, aby to někdo četl a deník v mé knihovně nikdo nenajde. LOL. Každopádně, i když hodně chci, nebudu mazat žádný článek o mém životě, který jsem tady zveřejnila.

Jeli jsme teda druhý termín od 4. do 10. 7. 2017. Naši delegáti byli Tomáš s přítelkyní Niki a další, kteří tam zůstali z předešlého termínu. Hned ze začátku chci tento zájezd doporučit. Nechci to srovnávat s Francií, protože to bylo v jiném období a hlavně kvůli toho, že mám radši zimu. Prostě jeďte tam a neseďte doma.

Jak to vše začalo

Začalo to už na cestě zpátky z Francie. Layno má takový hnusný zvyk, že pouští depresivní videa z předešlých zájezdů na cestě domů. Ne všichni jsou v autobuse připraveni se vrátit zpátky do reality, kde se musí vydělávat a Layno mi ještě přidá další slzy při sledování těch videí. Děkuji. No.. prostě, když jsme se s partou koukali na zájezdy ze Slovinska, tak jsme se na sebe trochu podezřele koukli. Něco jsme si řekli, že uvidíme a nijak zvlášť jsme to neřešili. Popravdě ani já jsem to neviděla nijak vážně.
Úplně náhodně jednou večer, když jsem přišla zpátky na kolej z hospody, mi přišla zpráva od Alenky (mé spolubydlící z Francie), že sedí v hospodě s dvěma dalšími našimi přáteli z Francie. Poslala mi fotku, jak se baví. Obě jsme byli mírně pod vlivem a překypující štěstím a plno nápady.
"Jedeme do Slovinska?"
"Jasně, že jo!"
Ehm.. takhle to začalo. I když to byl slib pod vlivem, splnili jsme si ho všichni čtyři.

Cesta, Bovec a kemp


Au-Pair Life

5. march 2017 at 14:23 | Cyberr Tek
01. Vyřizování (Irsko)
» vše, co je potřeba vědět před odjezdem

02. Zážitky (Irsko)
» moje zážitky ze tříměsíčního pobytu v Irsku

03. Vyřizování (USA)
» vše, co je potřeba vědět před odjezdem

04. Zážitky (USA)
» moje zážitky z ročního pobytu v USA

05. ROAD TRIP WEST USA
» plánování a zážitky z měsičního road tripu po západu USA
» poslední (třináctý) měsíc v USA - cestování po au-pair pobytu

Where to go next