Secret Diary

Tajemství

2. september 2017 at 23:42 | Cyberr Tek

Někdy se neznám. Někdy se nechápu. Někdy nevím, proč jsem taková, jaká jsem. Někdy neumím vysvětlit svá rozhodnutí a ano, cítím se kvůli tomu všemu trapně.

Rozhodla jsem se k tomuto článku hlavně kvůli tomu, že mi opět chybí člověk, kterému bych to vysvětlila a necítila se, že mluvím hodně, nebo, že ho to nezajímá. Občas mám pocit, že potřebuji psychologa, haha. Když jsem byla nová v práci, pár lidí zajímal můj vzhled - tunely, plugy, tetování, vlasy a další má rozhodnutí do budoucna - že se nechci zatím usazovat a chci procestovat nezávisle svět s mými nejbližšími. Hmm.. ano.
Věřte nebo ne.. nedokázala jsem vysvětlit svůj vzhled. Nedokážu popsat slovo "normální", takže tomu říkejme "mé staré já". Když jsem byla ještě mé staré já, vypadala jsem jinak. Vlasy přírodní vlnité po ramena, nezajímavá tvář, oblečení jak z reklamy na sýr a naprosto.. normální, obyčejná, tuctová. Nevím, kdy byl ten zlom.. nevím, jak nastal, proč a kdy (jestli vůbec) skončil. Tyhle věci nevím a lidi se mě zrovna na tyhle otázky ptají.

Proč sis ostříhala vlasy? Proč sis je nabarvila na modro? Proč sis takhle zničila kůži tetováním? Co ta tetování znamenají? Proč máš díry v uších? Víš, že to nesroste? Víš, jak budeš vypadat ve stáří? Víš o tom, že je dokázáno, že to kluky nepřitahuje? Proč ses rozhodla být veganem?

Nevíte, jak trapné je občas na nějakou otázku odpovědět slovem "nevím". Buď si to nepamatuji, nebo je to na dlouhé vysvětlování, které byste nejspíš nemuseli ani pochopit, nebo to opravdu nevím. Může se stát, že na něco odpovědět nechci, ale to není tento případ.

UMĚNÍ MLČET

Tentokrát do Slovinska

10. august 2017 at 12:50 | Cyberr Tek

Ahoj.
Mám zase chvilku čas, tak proč nenapsat o mém dalším zážitku s Laynem. O téhle cestovce jsem už celkem psala a, i když nerada, musím vás přesměrovat na tenhle článek, pokud o ni nevíte. Rychle pročtěte první věty a pak se vraťte sem, prosím.

I když mám pocit, že tohle někdo bude číst, nemůžu jen tak přestat psát a zveřejňovat, co si myslím a co cítím. Nechci to psát ručně, protože bych si připadala introvertní a myslím, že i vnitru trochu chci, aby to někdo četl a deník v mé knihovně nikdo nenajde. LOL. Každopádně, i když hodně chci, nebudu mazat žádný článek o mém životě, který jsem tady zveřejnila.

Jeli jsme teda druhý termín od 4. do 10. 7. 2017. Naši delegáti byli Tomáš s přítelkyní Niki a další, kteří tam zůstali z předešlého termínu. Hned ze začátku chci tento zájezd doporučit. Nechci to srovnávat s Francií, protože to bylo v jiném období a hlavně kvůli toho, že mám radši zimu. Prostě jeďte tam a neseďte doma.

Jak to vše začalo

Začalo to už na cestě zpátky z Francie. Layno má takový hnusný zvyk, že pouští depresivní videa z předešlých zájezdů na cestě domů. Ne všichni jsou v autobuse připraveni se vrátit zpátky do reality, kde se musí vydělávat a Layno mi ještě přidá další slzy při sledování těch videí. Děkuji. No.. prostě, když jsme se s partou koukali na zájezdy ze Slovinska, tak jsme se na sebe trochu podezřele koukli. Něco jsme si řekli, že uvidíme a nijak zvlášť jsme to neřešili. Popravdě ani já jsem to neviděla nijak vážně.
Úplně náhodně jednou večer, když jsem přišla zpátky na kolej z hospody, mi přišla zpráva od Alenky (mé spolubydlící z Francie), že sedí v hospodě s dvěma dalšími našimi přáteli z Francie. Poslala mi fotku, jak se baví. Obě jsme byli mírně pod vlivem a překypující štěstím a plno nápady.
"Jedeme do Slovinska?"
"Jasně, že jo!"
Ehm.. takhle to začalo. I když to byl slib pod vlivem, splnili jsme si ho všichni čtyři.

Cesta, Bovec a kemp

s LAYNO Tour

7. february 2017 at 1:22 | Cyberr Tek


________________________________________________

Ahoj,
jsem tady zase a mám chuť psát (ano, protože mám zítra zkoušku, takže mám plno času).

Vím, že si kliknete na odkaz a můžete si vše pročíst, ale já vám to vypíšu ze svého pohledu. Nedávno jsem se vrátila z dovolené na horách ve Francii, střediska La Joue du Loup, a mám nutkání to ze sebe vypsat na tenhle - díkybohu - neznámý blog.. Vyjeli jsme 27.1. a vrátili 5.2.

Něco o cestovce

Z toho, co jsem sama vyčetla nebo slyšela, jsem pochopila, že tu cestovku založili dva charismatičtí bratři s úmyslem spojit mladé lidi dohromady. Tím mladé myslím ve věku 18-35 let. Z důvodu každodenního "seznamování" bych mladší nedoporučila a z důvodu hodně mladých mozečků blízko u sebe bych nedoporučila starší, jestli se nechtějí zbláznit. Vrch samozřejmě omezený není, ale pro důchodce to vhodné rozhodně není. :) Cestovka je z Opavy.
Taky využili téhle "cestovky pro mladé", aby pomohli handicapovaným lidem v podobném věku se bavit stejně jako my. Osobně si myslím, že to je úžasný nápad a kdybych byla sponzor, tak bych ani neváhala s příspěvkem. Za těch pár dní, co jsem se vrátila, jsem se stihla stát STALKEREM.. pročetla jsem hodně článků, abych zjistila, co vlastně dělají a proč. Teď, když nad tím uvažuju, tak jsem pěkný kokot, že jsem se nezeptala osobně. :/
Proč Layno? Zní vám to jako "lejno" že ano.. myslím, že tohle bylo v plánu.

"Nesnažíme se totiž zalíbit všem. Jestli mě moje babička při pomyšlení na to, že se moje cestovka jmenuje "lejno", zavrhne a řekne: "s hovnem nikam nepojedu", tak mi to může být jedno, protože jsou pro mě důležití mladí lidé."
Jan Vimmer (zdroj: laynotour.blogspot.cz)

Neznám Honzu a Tomáše (charismatické bratry) natolik, abych mohla cokoli posoudit, ale stačilo mi si pročíst články o jejich událostech, abych si je oblíbila. Pohlední kluci, kteří pomáhají druhým. Jsem zcela zaskočena a zdrcena studem.

Proč jsem se rozhodla

10/1/2017

10. january 2017 at 22:45 | Cyberr Tek
Nový rok, nový život? Ne! Nevím, kde se takové cliché vzalo. Jen chci updatetnout nějaké novinky v mém životě a říct internetu věci, které se mi nechtějí říkat lidem, které znám.. hah.

Vypadá to, že poslední článek, který se nějak zaměřoval na můj život byl o Islandu.. ale to, jak jsem se z něho vrátila tu už není.. :D Možná bych na to měla udělat zvláštní článek, protože tady by to bylo na dlouho.

Maturitu jsem úspěšně dokončila. Na první pokus, ještěže. Stavebka je část života, kterou nechci zapomenout. V téhle chvíli na ni i ráda vzpomínám a ne kvůli vysoké. Všude, kde projdete, jen slyšíte, že vysoká je jiný level a bla bla. Záleží na úhlu pohledu, co pro vás vysoká znamená. Je to škola, kde vás nikdo nenutí se učit. Když neprojdete, nikdo to neřeší. Jediný, kdo s tím může něco udělat, jste vy a to je jediný rozdíl od střední. Možná to je ten problém. Žádné testy během půlroku (občas nějaké zápočty) a najednou je tu leden - žádná škola, jen zkoušky. Mě poser.


9th April (About Iceland)

9. april 2016 at 11:19 | Cyberr Tek

Hello, it's me.
Chtěla jsem něco napsat o jednom z mých miliónu snů, tak jsem si vybrala tento. Alespoň vím, že se splní.. doufám. Víte, já hodně ráda sdílím radost. Miluju ten pocit, když někoho rozesměju, ať to je cizím vtipem, mým smyslem nebo mou blbostí. Většinou to je teda to poslední. Jak už někteří z vás (vlastně nikdo) víte, tak jsem sobecká. Opravdu se snažím nebýt, ale já prostě v duchu chci poslední plátek pizzy a schválně ho dám tomu druhému. Možná to tak cítíme všichni, možná ne. Kam tím směřuju? Chci druhým říkat to, co mě rozveseluje, co mi lepší náladu a na co se těším. Když ta ona věc je zrovna něco, co není úplně obvyklé, tak už to zní chlubivě. Ano, chci se pochlubit tím, že jedu na Island, ale ne proto, abych ve vás vzbudila závist, ale proto, že chci tu radost dostat ven. Třepou se mi rty, jak tahle informace už nechce být v tom teplém těle. Nechci od vás slyšet, že mi závidíte a že byste taky nejraději jeli, ale spíš chci abyste byli ohromeni a taky řekli nějakou svou radost a to nemusí být vůbec velká. Moje srdce patří zimě, severu a .. filmům, ale to je trochu mimo téma. Vy třeba milujete jih a slanné moře, tak taky sdílejte, doplňujte se.

Můj ideální partner?

6. february 2016 at 18:46 | Cyberr Tek

Ideální parner.. existuje nebo to je jen naše představa, která se nenaplní? Proč je život tak krutý a dává nám různé povahové rysy, které nám ztěžují naše vztahy a pobývání tady na světě. Uvažovala jsem o tom už hodně dlouho. Proč jsem taková jaká jsem a jak to můžu změnit. Jsou věci, které změnit nechci, protože jsem si na ně už zvykla a docela se mi líbí. Chtěla bych změnit mou vybíravost. S tím souvisí i moje sobeckost, která se mnohým, jak se zdá, jeví jako štědrost a rozdavačnost. Jo, snažím se.. alespoň vidím výsledek. :) Ale pokud jde o vybíravost, tak to je pevně spojené s mými životními partnery. Je mi skoro 20 a do teď, ať se vám to zdá sebevíc divné, jsem nechodila s žádných klukem pořádně (maximálně 3 dny - můj rekord). A teď proč.
Jsem komplikovaná osoba. Taky jsem sebevědomá, sebejistá a cílevědomá - to možná druhé pohlaví děsí. Nevím, jak definovat krásu ani ošklivost. Nejsem ani jedno. Jsem prostě já. Mám krátké vlasy.. to možná v mém věku patří k lesbickým aktům, ale já jsem si naprosto jistá, že mě přitahují muži. Krátké vlasy se mi zdají lehké a méně se v nich potím. :) Jsem usměvavá a miluji vtipné lidi. Nesnáším, když se nudím. Hlavně nenávidím, jak sedíte s člověkem, se kterým si nemáte co říct. Mám ráda to úmyslné ticho, ale ne to ticho, při kterém se snaži jedna strana najít alespoň jedno společné téma náhodnými otázkami.
Miluju adrenalin, dobrodružství, rodinné výlety, tmu, sníh, lyžování, cestování, horskou turistiku, bydlení, filmy, sadomasochismus, oslavy, posezení s přátely, plavání, stolní a počítačové hry, angličtinu, jinou kulturu, kreslení...
Nenávidím vedro, opalování, diskotéky, učení, posilovnu, houby, halůšky, mléko, ignoraci, egoismus...
Nemůžu si vzpomenout na více věcí, které nemám ráda, je jich určitě víc. Jenom je těžké najít partnera, který se nechodí v pátek ožrat či nemá xicht plný jebáků nebo mastné vlasy. Pokud jsem takové našla (jich je kurevsky hodně), tak přesně tihle týpci králují svou ignorancí a egoismem, jsou zadaní nebo mají představu své partnerky, která se zcela vymyká mě.

Valentýn pro svobodné

6. february 2016 at 16:39 | Cyberr Tek

Dobrý den,
vítám vás na blogu svobodné dívky, která nepatří mezi zoufalky toužící po lásce, ani mezi vášnivé lesbičky, ani typy holek, které netouží po vztahu. Jsem něco mezi zoufalkou a holkou, která ještě není zcela vyvinutá na to, aby svůj čas trávila s klukem. Abych vám to přiblížila.. občas mám touhy po mužském objetí, vášnivém líbání či mlčky sledování očí toho druhého, ale.. tohle je asi sen každého a samozřejmě i mě. Já toužím po tomhle a ještě trochu sadomasochismu, ale tohle stranou.
Chci se spíš bavit o tom, proč kluka nechci. Možná mezi body "proč jsem nezadaná" patří i můj vzhled, ale kdo ví.. nápadníky mám, ale já jsem vybíravá a hodně sobecká. Kluci, kteří mi dělají poklony jsou bohůžel pro mě tzv. "medvídci", kteří si myslí, že vezmu bičík a řeknu jim, kam mají jít. Říkají mi, že jsem ta pravá, že jsem jiná než ostatní holky a konečně našli holku, která má spíše klučičí zájmy. Jo.. super. Tolik komplimentů v jedné větě nesnesu. Mám klučičí zájmy a trochu i klučičí povahu, jsem "tom-boy" od narození. :)
Mám štěstí na takové typy, ale mám absolutně smůlu na typy, které přitahují mě. Mám určitě podmínky (to je ta vybíravost.. věkem ale klesá, nebojte): měřit víc jak 170mm a musí být blázen do filmů. Jediné dvě podmínky, které jsou nutné.. nemám moc ráda, když se na kluka dívám shora. A Kdyby neměl rád filmy, nemáme se o čem bavit. Filmy jsou můj koníček, který nemůžu opustit kvůli kluka.. ani nevíte, jak úžasné by bylo nechodit do kina sama nebo diskutovat nad úžasností Marťana.
Tak.. to by bylo k tomu, proč nemám kluka a mezi jaké holky zhruba patřím. ;D

A co s Valentýnem?

Nejlepší by bylo si ho naplánovat tak, aby jste nedostaly depku z toho, že s nikým nejste a skončily s lajkováním "antivalentýnských" obrázků na facebooku či instagramu. Valentýn je svátek zamilovaných aneb svátek sexu. V čem je problém, že vy ho zrovna (nebo zatím) neslavíte? No? Nejste zamilované! A to přece není problém. Prostě se ještě nenašel ten váš princ Krasoň.
Pro ujasněnou: Princ Krasoň není muž, který se líbí všem a je vzhledově krásný. V tomhle článku si ho dovoluji označit jako muže, který je přímo pro vás a zestárne s vámi.
Osobně beru zamilovanost jako klam. Nepleťte si lásku a zamilovanost. Zamilovat se je předfáze lásky a je zcela odlišná. Zamilujete si kluka na první pohled a dva roky po něm nemůžete přestat toužit a představujete si ho v plné kráse a při každé činnosti. Zamilovanost neboli platonická láska. :) Láska to ani není, když jste se zamilovali oboustranně. Trávíte spolu čas a dělali plno věcí (jo, třeba sex, to je jedno). Ale kdy to je tedy láska? Láska to je bohůžel až za dva roky (samozřejmě orientačne :D). Je to fáze, která následuje po té fázi, kdy si navzájem lezete na nervy a začínáte přemýšlet o jiném panu božském. Pokud tuhle fázi zvládnete a vaše druhá strana taky, tak jste přešli do fáze jménem LÁSKA. To už je stav, kdy plánujete rodinu, budoucnost, stárnutí, bydlení, děti, hádáte se kvůli nábytku nebo kvůli nedostatku peněz. Hádat se je nutná součást manželství či pouze partnerství. Hlavně kvůli blbostem :).

A z toho plyne?

Co asi. Do ničeho se nehrňte jen z důvodu, že neslavíte Valentýna s partnerem. Nejste jediná, tak si najděte stejnou kámošku, která s váma ráda zajde na dámskou jízdu do kina. Není to zoufalost. Zoufalost je sedět doma a doufat, že se nějaký kluk ozve. Neozve. Chlapi jsou tupá stvoření a rodí se čím dál méně samců, kteří napíšou první. Oceňuje se i odvaha žen. Holky jsou trapky. Žena je silná a to muže přitahuje. Buďte žena, nebuďte holka. :) A jestli vás odmítne? No a co. Nestál vám za to, třeba za pár let ještě přiběhne. Třeba ne.
Prostě jděte dál. A náhodou si vás dovoluji upozornit, že na Valentýna je v kině Deadpool, tak neseďte doma a jděte se svýma svobodnýma kámoškama společně na pánskou jízdu! JAKO JÁ! :*

2. 1. 2016

3. january 2016 at 0:42 | Cyberr Tek
Páni. Zdá se, že jsem tu nebyla pěkně dlouho.. docela jsem se i vysrala na dopsání těch článků o Irsku. Myslím, že to ještě dopíšu. Rozhodně ne každý den, ale pár vyjímečných dnů jo. Taky dopíšu tu přípravu pro budoucí zájemce :)
Přijela jsem tedy 19. 9. 2015 nebo kdy. Už si to nepamatuju. Vím, že jsem tam 15. slavila narozeniny, takže někdy potom. Celkově bych to zhodnotila jako průměr a pak ještě hůř. Děti byly neuvěřitelně rozmazlené a měly doslova volnost. Bavila jsem se tam a měla plno nádherných zážitků. Hodně jsem pocestovala a fotila. A v tom byl taky problém. Vlastní fotoaparát jsem neměla, mobil se mi pokazil už v Praze na letišti v červnu, tak jsem si musela půjčit jejich. Nafototila jsem na něj celé tři měsíce v Irsku. Slíbili mi, že mi to pošlou nebo mi dopisem pošlou flešku. Když jsem nedávno psala agentuře, ať se jich poptají, tak jsem se dozvěděla krásnou věc.. Flešku mi "prý" poslali v nedoporučeném dopise a fotky pak z foťáku vymazali. Fleška mi nepřišla, takže z celých tří měsíců v Irsku mám totální hovno.
Tohle ke zkušenosti v Irsku. Vrátila jsem se do čtvrtého ročníku trochu později a do konce střední toho budu litovat. Jestli ji dokončím letos a zároveň půjdu na vysokou, tak budu neuvěřitelně šťastná a snad umřu na párty, která by pak následovala. Tím myslím - hodně jsem promeškala a snažím se Vám nějakým způsobem poslat radu: Pokud chodíte na stavebku, tak radši choďte do školy úplně každičký zasraný den. :)
Proč tam mám tu kočku? Zaprvé je naprosto miluju.. Za druhé mi hodně chyběl Nero - náš kocour, kterého jsme před 9 lety našli na ulici. Už nebyl kotě, tak jsem zjistila, že už mu je kolem 11 let a snažím se nemyslet, že může za pár let umřít.
Taky jsem viděla plno nových filmů. Ať už v Irsku na Netflixu nebo v jejich kině (Odeon - něco jako nás Cinestar) nebo nakonec v tom Cinestaru. Teda pro mě nejkrásnější vzpomínku bude mít Mad Max: Fury Road a The Martian. Moje velké emocionální krásy. Samozřejmě taky Star Wars: The Force Awakens, ale z toho jsem neměla zas tak velkou radost.. Nevím, filmy jsou takové moje srdcovky, které snad nikdy neopustím. Jak jsem zjistila, tak mí vrstevníci jsou spíše na ty seriály a sledujou jich opravdu hodně najednou. Já momentálně sleduju jen to Game of Thrones a nějaké jsem se už dodívala, ale momentálně se nechci do dalšího zamotat. Plánuju ale The Walking Dead.
Myslím, že na rychlé rozebrání teď už nic nezbývá. Rozhodnuju se mezi vysokými školami, ale naprosto nechápu ten systém. Nemáte dokončenou maturitu, už si musíte platit přihlášky na vysokou.. maturitu nedáte napoprvé, máte šanci v září, ale na vysokou vás už přes ty peníze nepustí. Fakt debilní, jsem z toho v depresi, ale myslím, že byli všichni. Nebo alespoň většina ;D

Každopádně přeji všem krásný nový rok :)
Ať není jen krásný, ale taky přeji motivaci, nové přátelé a plno lásky.

IN PROGRESS: Monokuma Cosplay

15. march 2014 at 14:24 | Cyberr Tek

Můj úplně první cosplay, který jsem snad dokončila do konce. Teda ještě není dokončený, ale konec je jistý. Půjdu v něm na animefest. Koho vlastně cosplayuju? Kde hraje a jak vlastně vypadá? Je to velmi obyčejná postava, tím myslím, jak vypadá, cosplay není nijak složitý. Jmenuje se Monokuma a je to medvěd (Danganronpa). Jestli si myslíte, že by cosplayer měl vědět něco o té postavě, kterou hraje, tak teď poznáváte mě, která neviděla ani anime, ani nečetla mangu a ani nehrála hru. Jako mi to taky připadá logické, ale mě zaujala jenom ta postava a myslím, že mi stačí, jeho chování, povaha a proč vypadá, jak vypadá. Tělo má rozdělené do dvou barev - černé a bílé - a to symbolizuje Jin a Jang. Jeho povaha je tedy velmi proměnlivá. Část bílou (Jang) má na pravé straně, kde vypadá normálně jako medvěd. Za to levá strana (Jin), kde má démonické červené oko a usmév vytažený do úšklebku, je ta zlá strana. Jediné místo, které je neutrální je kolem jeho pupku, je bílé. Proč ještě není můj cosplay dokončený, jste si už asi všimli. Ještě si musím koupit červenou barvu na levé oko a naučit se detilně udělat úšklebek. Pokud se jedná o barvy těla, tak paruka má barvy naopak. Což mi pěkně ničí cosplay, ale už je mi to jedno, protože kalhoty mám svislé proužkované (obrázek), takže na tom už vlastně nezáleží :D
Nosím občí brýlě a s něma to vypadá fakt divně. Pokusím se přemluvit taťku, ať mi půjčí na ty tři dny jeho jednodenní čočky, máme skoro stejné dioptrie, mám jen o něco větší. Mikina vypadá takhle.
Doufám, že vše výjde a nebudu zklamaná vlastním výtvorem :)

#vánoceškolasníhživot

25. january 2014 at 17:27 | Cyberr Tek
(obrázek nemá nic společného s tématem) - ZDROJ

Dobré odpoledne,
nebyla jsem tu pěkně dlouho, že ano? Dala jsem tady jenom nějaká videa nebo doplnila povídku, která je už dáávno hotová. Stejně tady pořád ještě není celá. Asi se mi to nechce upravovat. Cítím se velice zvláštně po tak dlouhé době, asi nemám tu nutnost tady psát. Psala jsem tu, protože jsem chtěla, ne protože jsem to nemohla komu říct. Mám nejlepší přátelé a úžasnou rodinu, nebudu si stěžovat ;) Myslím, že začnu tím, čím jsem předtím skončila. Ráda si čtu znova a znova své staré články, i když mi to připadá někdy jako kdybych je četla jenom já. Což je možné, ale věřím, že nějaký duch tady určitě bude.
***
 
 

Advertisement